O knize: 2017 / Tento příběh jsem napsal pro sebe. Za prvé, jako dítě se mi moc líbila pohádka „Kolobok“. Ale vždy se mi zdálo, že ruskému lidu v tomto díle ústního folklóru něco chybí. Pamatuji si, jak jsem ve škole natíral Koloboka žlutým voňavým kvašem, který se válel vedle chýše starého muže a staré ženy. Bylo to výtvarné umění a dali mi A. Maminka mi zavěsila obraz do rámu a já ho obdivoval do svých deseti let, dokud se při stěhování neztratil. Pohádka je lež, ale je v ní náznak. Vždy jsem tomu věřil. A když jsem psal příběh, lhal jsem sice úplně (jako každý spisovatel. Zeptejte se kohokoli, jsme prostě přeborníci ve lhaní), ale ve skutečnosti jsem naznačoval víc. Obecně si to přečtěte. Možná se v některé z postav poznáte. No, nechme spoiler - Kolobok bude nakonec zabit. Osobně mě ale těší, že to nebude poslední smrt v příběhu... (Váš Anton Pavlov)